MENU

Public relation

ČlánkyKonferenceSeminářeNapsali o nás
zpět k výpisu

Vliv a zájmy věřitelů v insolventní korporaci

28. dubna 2016, konference COFOLA 2016 - zámecká jízdárna v Lednici

Článek byl prezentován na konferenci COFOLA 2016.

       1. Úvod

Ideálním modelem je když se světovým ekonomikám daří, trhy rostou, obchodní korporace vydělávají a zvyšují svůj zisk, domácnosti mají zvyšující se příjmy a jedinci mají zaměstnání. Prostě a  jednoduše se tomu říká ekonomický blahobyt.
Současný vývoj takto vypadá. Úroky hypoték klesají, výstavba nových nemovitostí nestíhá uspokojit poptávku po vlastním bydlení. Nic tedy nesvědčí tomu, že bychom se měli zajímat a zamýšlet se nad tématem - vliv a zájmy v insolventní korporaci. A pro po, co je to vůbec insolventní korporace? Na tyto a další otázky se autor bude snažit odpovědět níže v textu tohoto článku.

       2. Insolventní korporace

Insolventní korporace je korporace, [1] která není solventní. Což znamená, že nezvládá plnit svoje peněžité závazky. Z pohledu insolvenčního práva se „problémy“ obchodní korporace označují, jako úpadek. Úpadek české insolvenční právo rozeznává dvojího druhu: [2]

  • Ve formě platební neschopnosti. Dlužník je v úpadku, jestliže má:

    • více věřitelů

    • peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti,

    • tyto závazky není schopen plnit (dále jen „platební neschopnost“).

  • Ve formě předlužení

    • O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

T. Jakson říká, že úpadek je ve skutečnosti okamžikem, kdy dochází k fundamentální změně ve vlastnictví korporace. Zatímco před úpadkem jsou nositeli rozhodovacích pravomocí společníci, okamžikem porušení závazků dlužníka (default) společníci tuto pravomoc ztrácejí ve prospěch věřitelů. Věřitelé by proto měli být vnímáni, jako vlastníci insolventní společnosti  a  insolvenční správce jako jimi najatý manažer. [3]

Zájmem věřitelů se nejvíce bude upírat k maximalizaci výše navrácených prostředků. A to prakticky prostřednictvím volby způsobu řešení úpadku. Půjde o volbu mezi reorganizací a konkurzem. Kdy reorganizaci volí především seniorní věřitelé, oproti tomu řešení úpadku konkurzem volí především juniorní věřitelé.
Jakmile je společnost v úpadku, reziduální nárok společníků „je pohřben“ a společníci ztrácejí správnou motivaci k mezní maximalizaci. [4]

Úpadek má několik možných způsobů řešení[5]:

  • Sanační:

    • Oddlužení [6]

    • Reorganizace

  • Likvidační:

    • Konkurz

Uznávaný odborník na insolvenční právo Tomáš Richter má své knize o insolvenčním právu motto, toto motto je výrok  Franka Bormana (bývaly ředitel bývalých Eastern Airlines)  „Kapitalizmus bez insolvenčního řízení, je jako křesťanství bez pekla“. [7]
Insolvenční řízení určitě peklem může být. Je to velice složitý proces, který většinou probíhá za velkého časového i ekonomického tlaku. Doprovází jej velké emoce.
Podobnost s náboženskými válkami můžeme spatřovat také ve faktu, že insolvenční řízení proti sobě staví dříve spolupracující skupiny a to zejména věřitelé vůči dlužníku. Jejich „válka“ může nabrat epických rozměrů.

          3.  Zájmy věřitelů

Věřitelům by mělo především jít o maximalizaci výše navrácených prostředků. Insolvenční právo stojí na principu společného zájmu věřitelů. Společným zájmem věřitelů, je zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů. [8]

          3.1. Zásady insolvenčního řízení

Insolvenční právo stojí na zásadách:

  • insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného  a co nejvyššího uspokojení věřitelů

  • věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti;

  • nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce;

  • věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

         3.2. Vliv způsobu řešení úpadku na zájem věřitelů

Je logické, že věřitelům by mělo především jít o maximalizaci výše navrácených prostředků a současně tyto mít „zpět“ na svém účtu v co nejkratším čase, jelikož se v podstatě jedná o „mrtvé“ peníze, která ve své podstatě mohou ještě naopak věřitelé stát náklady a věřitel se také může sám dostat do tzv. Druhotné platební neschopnosti“. Nelze nezmínit, že insolvenční řízení je velice složitý a odborný proces, takže většinou si věřitelé na jeho vedení najímají zkušené advokáty či daňové poradce, čímž jim vznikají další, mnohdy nemalé náklady.

        3.2.1. Jednotlivé skupiny věřitelů a jejich zájmy

Hlavním zájmem věřitelů by to mělo být maximalizovat výši navrácených prostředků a minimalizovat prodlevu. Nicméně je tomu tak u všech? Insolvenční právo rozeznává  několik druhů věřitelů, a to:

  • Přednostní

    • Zajištění věřitelé

      • Uspokojují se  z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění

    • Věřitelé z pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek na roveň  postavených

      • Uspokojují se kdykoliv v průběhu insolvenčního řizení a v to v        plné výši

  • Nepřednostní

    • Nezajištění věřitelé

Statisticky v rámci insolvenčních řízení dochází k průměrném uspokojení věřitelů: [9]

  • Zajištění věřitelé = 10-40%

  • Věřitelé z pohledávek za majetkovou podstatou = 60 – 80%

  • Pohledávek na roveň postavených = 70 – 80%

  • Nezajištění věřitelé = 1-6%

Sanačním způsobem řešení úpadku je reorganizace. Úprava reorganizace v insolvenčním zákoně našla inspiraci zejména v části 11 úpadkového zákona USA (US Bankruptcy Code; 1978) a dále v úpravě německé a rakouské․Reorganizace je alternativou konkursu pro případ řešení úpadku dlužníků-podnikatelů provozujících zpravidla velký podnik, který může nadále přinášet hodnoty. Přidaná hodnota reorganizace bude dána tam, kde z hlediska uspokojení věřitelů není účelné zcela ukončit činnost podniku úpadce a věřitele uspokojit prodejem dílčích majetkových aktiv v konkursu. Reorganizace tak bude za určitých okolností vhodná zejména tehdy, pokud jednotlivé majetkové složky mají větší hodnotu, pokud fungují společně dohromady jako podnik. Východiskem je zachování hodnoty běžícího podniku („going concern“). Jinými slovy ekonomickým předpokladem reorganizace podniku úpadce je jeho tzv. provozní hodnota, která musí být vyšší než součet hodnot jednotlivých aktiv. Bude zpravidla neekonomické provádět reorganizaci podniku úpadce, jehož aktivem jsou např. pouze budovy určené k pronájmu. V takovém případě bude vhodnější postupovat v rámci konkursu a taková aktiva zpeněžit, neboť přidaná  provozní hodnota v rámci takového podniku nebude dána. Naopak bude vhodné reorganizovat např. podnik, který získal zvláštní oprávnění (koncesi), která je klíčovou hodnotou takového podniku. Při rozprodání takového podniku v rámci konkursu by tato koncese nemohla být zpeněžena, resp. její provozní hodnota by nemohla být využita.
Základním účelem reorganizace je, v souladu s cílem celého insolvenčního zákona, zajistit co největší výnos věřitelům, a to na základě plnění sjednaného a soudem schváleného reorganizačního plánu. Reorganizací se tak rozumí, jak je stanoveno v legální definici reorganizace uvedené v § 316 InsZ, zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravení hospodaření tohoto podniku podle soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů.
Věřitelé mají při reorganizaci ze všech způsobů řešení dlužníkova úpadku nejvíce oprávnění, kdy bude zejména na nich, zda a případně jakým směrem se bude proces reorganizace ubírat. Insolvenční soud a insolvenční správce zastávají zejména funkci strážce zákonnosti a funkci kontrolní. Pro úspěšné uplatnění reorganizace přitom bude zásadní, nakolik budou věřitelé schopni se navzájem na řešení úpadku dlužníka dohodnout, aniž by v konečném důsledku museli spoléhat na soud, zda reorganizaci dle některého z předložených plánů schválí či nikoli. Taková jednání věřitelů a dlužníka budou patrně velmi intenzivní a v mnoha případech lze předpokládat i jejich časovou náročnost. Věřitelům se však nabízí nepřeberné množství možností a postupů, jak úpadek dlužníka ve svůj vlastní prospěch vyřešit.
Základními předpoklady úspěšné reorganizace bude především 1. dojednání, sestavení a schválení ekonomicky a právně správného a adekvátního reorganizačního plánu, 2. přesvědčení věřitelů, že reorganizace jim přinese vyšší uspokojení pohledávek než konkurs, 3. zájem věřitelů na tom, aby úpadce nebyl v rámci konkursu likvidován, a hlavně 4. schopnost úpadce generovat finanční zdroje, prostřednictvím kterých bude hradit své závazky v souladu se schváleným reorganizačním plánem.
Vzhledem k podmínkám vstupu do reorganizace, nákladnosti tohoto procesu3  a místnímu ekonomickému prostředí lze však předpokládat, že i nadále bude konkurs ve vztahu k převážné většině podnikatelských subjektů jediným možným řešením jejich úpadku.

Je uspokojení v reorganizaci vyšší? Dle názoru autora by tomu tak mělo být, z dostupných zdrojů (přednáška  JUDr Michal Žižlavský, INSOLVENCE A RESTUKTURALIZACE KORPORACÍ 2015) je patrné, že uspokojení v rámci reorganizace může být vyšší, například:

  • Reorganizace společnosti KORDÁRNA

    • Zajištění věřitelé dostali 15,21%

    • Nezajištění věřitelé dostali 8,17%

  • Reorganizace společnosti SAMETEX

    • Zajištění věřitelé dostali 100%

    • Nezajištění věřitelé dostali 100%

Zákonná úprava reorganizaci v § 348 odst.1. písmeno d IZ, jež uvádí podmínky za kterých insolvenční soud schválí reorganizační plán, nám říká, že insolvenční soud reorganizační plán insolvenční soud schválí, jestliže každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, ledaže přijímající věřitel souhlasí s nižším plněním.

Tedy i zákonná úprava reorganizaci předpokládá vyšší uspokojení pohledávek věřitelů vyšší v reorganizaci než v konkurzu. Z výše uvedeného je tedy patrné, že vzhledem k vyššímu uspokojení pohledávek v reorganizaci, mělo by být zájmem věřitelů řešit úpadek dlužníka tímto sanačním způsobem řešení úpadku. Platí toto pro všechny věřitele? Rozdělíme-li věřitele pro jednoduchost na dvě skupiny a to na nezajištěné a nezajištěné. Je třeba zdůraznit, že zajištěný věřitel bude prakticky stejně uspokojen v reorganizaci i v konkurzu, rozdílná míra výše uspokojené je jasně vidět u nezajištěných věřitelů.                

Dle Tomáše Richtera uspokojení jednotlivých věřitelů pak probíhá  formou distributivního rozhodnutí. Tato rovnice zní: [10]

A=L+C

Kde:       A... Aktiva (Assets)
                L... Závazky (Liabilities)
                C... Vlastní kapitál (Capital, Equity..)
 
Řada na aktiva je tedy v pořadí:

  1. C

  2. L

Závazky (L) dále můžeme dělit:

  • LS = seniorní

  • LO = obecné

  • LJ = juniorní  [11]

Z výše uvedené rovnice je tedy patrné, že zájem na řešení úpadku konkurzem mají zejména zajištění věřitelé a zájem na řešení úpadku reorganizací mají ostatní.

Zájmem věřitelů se nejvíce bude upírat k maximalizaci výše navrácených prostředků.  A to prakticky prostřednictvím volby způsobu řešení úpadku. Půjde o volbu mezi reorganizací a konkurzem. Kdy reorganizaci volí především seniorní věřitelé, oproti tomu řešení úpadku konkurzem volí především juniorní věřitelé.

       4.Vliv věřitelů

Zájem věřitelů je popsán výše. Shrneme-li výše uvedené - zájem věřitelů se nejvíce bude upírat k maximalizaci výše navrácených prostředků. A to prakticky prostřednictvím volby způsobu řešení úpadku. Půjde o volbu mezi reorganizací a konkurzem. Kdy reorganizaci volí především seniorní věřitelé, oproti tomu řešení úpadku konkurzem volí především juniorní věřitelé.

Zájem je tedy jasný. Jak věřitelé svůj zájem prosadí. Prosadí jej prostřednictvím vlivu. Kdy vliv chápejme, jako schopnost člověka působit na jiné osoby a tím prosadit svůj zájem. Kdo jsou v rámci  insolvenčního řízení jiné osoby. Jedná se o:

  • Insolvenční soud
  • Ostatní věřitelé
  • Insolvenční správce
  • Dlužník

       4.1. Mantinely prosazování vlivu

Zákonné mantinely nastavuje insolvenční zákon. Zopakujme princip společného zájmu věřitelů. Společným zájmem věřitelů, je zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů. [12]

Insolvenční právo stojí na zásadách:

  • insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů

  • věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti;

  • nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před  zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce;

  • věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.

      4.2. Mantinely prosazování vlivu 

Jak má tedy věřitel prosazovat  svůj vliv a zároveň dbát principy a zásady insolvenčního práva? Insolvenční právo odnímá věřitelům právo individuálního vymáhání pohledávek a nahrazuje je právem podílet se na tvorbě rozhodnutí o tom, jak má být s majetkem dlužníka naloženo. Toto právo věřitelé vykonávají přímo hlasováním a prostřednictvím zastoupení ve věřitelském výboru“. [13]
Věřitelé mohou svůj vliv prosazovat aktivně či mohou užívat kontrolní vliv. Některé práva věřitelů se vzájemně překrývají, tedy spadají do kategorie „aktivní“ nebo kategorie „kontrolní“.

      4.2.1. Aktivní vliv

  • Prvním momentem, kdy věřitel může uplatnit svůj vliv je podání insolvenčního návrhu. Současně věřitel může spojit insolvenční návrh s návrhem na povolení reorganizaci, [14] kdy prostřednictvím například tzv. předbalené reorganizace může dosáhnout podstatného zrychlení insolvenčního a úpadek řešit sanačně.

  • Předběžné opatření (§ 100 odst.1  InsZ)

    • Je-li již v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, že věřiteli vznikla škoda nebo jiná újma porušením povinnosti podat insolvenční návrh, může  insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu  přiměřenou peněžitou částku.  Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit.

  • Zánik moratoria – insolvenční soud zruší moratorium na návrh většiny věřitelů (§ 124 odst.2 písmeno a InsZ)
  • Popření pohledávky přihlášeným věřitelem (§ 200  InsZ)
    • Věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele
  • Odvolání insolvenčního správce (§ 31  InsZ)
  • Zproštění insolvenčního správce insolvenčního správce (§ 31  InsZ)
  • Usnesení schůze věřitelů o způsobu řešení úpadku (§ 150 a násl. InsZ)
  • „Převolba“ insolvenčního správce (§ 29  InsZ)
  • Rozhodnutí o hlasovacím právu (§ 51 odst.1  InsZ)
    • Věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů.
  • Projednání znaleckého posudku (§ 155  InsZ)
  • Odpůrčí žaloba (§ 239 odst.2  InsZ)
    • Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí žalobu vždy. Nejsou-li v majetkové podstatě peněžní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí žaloby a vedení
  • Odejmutí přednostního práva dlužníka sestavit reorganizační plán (§ 339  InsZ)
  • Dispoziční oprávnění dlužníka v průběhu reorganizace (§ 330 odst.1  InsZ)
    • Právní úkony, které mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam, činí dlužník s dispozičními oprávněními jen se souhlasem věřitelského výboru. Porušení této povinnosti má za následek odpovědnost dlužníka za škodu nebo jinou újmu, kterou tím  věřitelům nebo třetím osobám způsobil; členové statutárního orgánu dlužníka za takto způsobenou škodu nebo jinou újmu ručí společně a nerozdílně
  • Omezení dispozičních oprávnění dlužníka (§ 332  InsZ)
  • Pozastavení výkonu funkce orgánů dlužníka (§ 333 odst.2  InsZ)
  • Valné hromadě nebo členské schůzi dlužníka i po rozhodnutí o povolení reorganizace zůstává zachováno právo jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka a dozorčí rady dlužníka; k účinnosti jejího rozhodnutí se však vyžaduje souhlas věřitelského výboru. Jde-li však o reorganizaci povolenou na základě návrhu na povolení reorganizace podaného věřitelem nebo nemá-li dlužník právo sestavit reorganizační plán, náleží právo jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka a dozorčí rady dlužníka věřitelskému výboru.
  • Znění zákona účinné od 1. 1. 2014 se snaží posílit právní jistotu věřitelů. Úprava textu v § 333 totiž posiluje vliv věřitelů na statutární orgány a dozorčí radu dlužníka tam, kde to není dlužník, jehož kroky jsou určující pro sanační způsob řešení jeho úpadku reorganizací.  [15]
  • Hlasování o přijetí reorganizačního plánu (§ 344 a násl. InsZ)
  • Změna reorganizačního plánu (§ 361  InsZ)

4.2.2. Kontrolní vliv

  • Moratorium – pro schválení návrhu na moratorium je nutný souhlas většiny věřitelů

  • Věřitelské orgány

    • Schůze věřitelů

    • Věřitelský výbor či zástupce věřitelů  (§58 odst.1  InsZ)

      • Základní povinností věřitelského výboru, jemuž byly ostatními věřiteli na schůzi věřitelů „delegovány“ rozhodovací pravomoci,  je chránit společný zájem věřitelů, který je definován v § 2 písm. j) InsZ jako zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý  a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku, čímž není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů. Tento společný zájem, byť poměrně úzce a ne zcela šťastně definován (ohledně definice a ochrany společného zájmu věřitelů podrobněji viz komentář k § 2 a 54 InsZ, bod 1), je tedy hlavním kritériem, jímž se při své činnosti má věřitelský výbor řídit a postupovat tak, aby spolu s insolvenčním správcem přispíval k naplnění účelu insolvenčního řízení definovanému v § 1 InsZ, tj. řešení úpadku či hrozícího úpadku dlužníka tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem či hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů či řešení oddlužení dlužníka. [16]

      • Věřitelský výbor zejména

        • a)  dohlíží na činnost insolvenčního správce,

        • b)  poskytuje insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti,

        • c) uděluje insolvenčnímu správci nebo dlužníku s dispozičními oprávněními souhlas k uzavírání smluv o úvěrovém financování,

        • d)  schvaluje průběžně výši a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty,

        • e)  může nahlížet do dlužníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu,13

        • f)  může rozhodnout o ověření řádné účetní závěrky nebo mimořádné účetní závěrky auditorem,

        • g)  může nahlížet do dlužníkových písemností ve stejném rozsahu jako insolvenční správce,

        • h)  plní úkoly stanovené tímto zákonem nebo uložené mu insolvenčním soudem,

        • i)  je oprávněn podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu insolvenčního řízení, včetně návrhů na uložení procesních sankcí.

  • Výkon funkce insolvenčního správce (§ 36 odst.2  InsZ)

    • Insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce; zejména se na žádost věřitelského orgánu účastní jeho jednání. Neurčí-li insolvenční soud jinak, předkládá insolvenční správce věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení.

  • Odpovědnost za škodu nebo jinou újmu (§ 37  InsZ)

  • Kontrola provádění reorganizačního plánu (§ 355  InsZ)

      5.Závěr

Uznávaný odborník na insolvenční právo Tomáš Richter má své knize o insolvenčním právu motto, toto motto je výrok  Franka Bormana (bývaly ředitel bývalých Eastern Airlines)  „Kapitalizmus bez insolvenčního řízení, je jako křesťanství bez pekla“. [17] Insolvenční řízení určitě peklem může být. Je to velice složitý proces, který většinou probíhá za velkého časového i ekonomického tlaku. Doprovází jej velké emoce. Podobnost s náboženskými válkami můžeme spatřovat také ve faktu, že insolvenční řízení proti sobě staví dříve spolupracující skupiny a to zejména věřitelé vůči dlužníku. Jejich „válka“ může nabrat   epických rozměrů.
Insolvenční řízení stojí na principu společného zájmu věřitelů. Společným zájmem věřitelů, je zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů. [18] Insolvenční právo odnímá věřitelům právo individuálního vymáhání pohledávek a nahrazuje je právem podílet se na tvorbě rozhodnutí o tom, jak má být s majetkem dlužníka naloženo. Toto právo věřitelé vykonávají přímo hlasováním a prostřednictvím zastoupení ve věřitelském výboru“. [19] Jak má tedy věřitel prosazovat  svůj vliv a zároveň dbát principy  a zásady insolvenčního práva? Věřitelé mohou svůj vliv prosazovat aktivně či mohou užívat kontrolní vliv. Některé práva věřitelů se vzájemně překrývají, tedy spadají do kategorie „aktivní“ nebo kategorie „kontrolní“.
T. Jakson říká, že úpadek je ve skutečnosti okamžikem, kdy dochází k fundamentální změně ve vlastnictví korporace. Zatímco před úpadkem jsou nositeli rozhodovacích pravomocí společníci, okamžikem porušení závazků dlužníka (default) společníci tuto    pravomoc ztrácejí ve prospěch věřitelů. Věřitelé by proto měli být vnímáni, jako vlastníci insolventní společnosti  a  insolvenční správce jako jimi najatý manažer. [20]
Zájmem věřitelů se nejvíce bude upírat k maximalizaci výše navrácených prostředků. A to prakticky prostřednictvím volby způsobu řešení úpadku. Půjde o volbu mezi reorganizací a konkurzem. Kdy reorganizaci volí především seniorní věřitelé, oproti tomu řešení úpadku konkurzem volí především juniorní věřitelé.
Základním účelem reorganizace je, v souladu s cílem celého insolvenčního zákona, zajistit co největší výnos věřitelům, a to na základě plnění sjednaného a soudem schváleného  reorganizačního plánu.
Střet dlužníka, respektive jeho vlastníků a věřitelů bude zejména v případě reorganizace a to zejména v tom, kdo bude „vůdcem“ tohoto procesu. Lze například odejmout dlužníku přednostní sestavení reorganizačního plánu či pozastavit výkon orgánů dlužníka - jde-li o reorganizaci povolenou na základě návrhu na povolení reorganizace podaného věřitelem nebo nemá-li dlužník právo sestavit reorganizační plán, náleží právo jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního orgánu dlužníka a dozorčí rady dlužníka věřitelskému výboru. 

Literature

  • Hásová, J., Moravec, T.: Insolvenční řízení. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-459-9.

  • RICHTER, T. Insolvenční právo. 1.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. ISBN 978-80-7357-329-4.

  • Důvodová zpráva k zákonu č. 182/2006. SB. Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

  • Výstupy z konference "Insolvence - zmar nebo nová šance? Dostupné z http://www.insolcentrum.cz/vystupy-z-konference-insolvence-zmar-nebo-nova-sance

  • Tisková zpráva vědeckého týmu Výzkum insolvence z conference Insolvence 2014-Hledání cesty k vyšším výnosům https://www.vse.cz/media/TZ_vedeckeho_tymu_Vyzkum_insolvence.pdf

  

[1] Autor se pro účely tohoto článku bude věnovat pouze obchodním korporacím a vynechá tak dlužníky-fyzické osoby

[2] Pro účely tohoto článku, autor pouze stručně shrne základní pilíře insolvenčního práva a nebude se jim věnovat do hloubky.

[3] RICHTER, T. Insolvenční právo. 1.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 119. ISBN 978-80-7357-329-4.

[4] RICHTER, T. Insolvenční právo. 1.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 123. ISBN 978-80-7357-329-4.

[5] Pro účely tohoto článku vycházejme z faktu, že dlužník je v úpadku.

[6] Autor tento způsob nebude v tomto článku dále rozvíjet, jelikož se týká dlužníků fyzických osob

[7] RICHTER, T. Insolvenční právo. 1.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 18. ISBN 978-80-7357-329-4.

[8] Jedná se například o přednostní (věřitele z pohledávek za majetkovou podstatou a jím na rověň postavených) a zajištěné věřitele

[9] Autor komparoval statistiky z konference "Insolvence - zmar nebo nová šance? Dostupné z http://www.insolcentrum.cz/vystupy-z-konference-insolvence-zmar-nebo-nova-sance a dále z tiskové zprávy vědeckého týmu Výzkum insolvence z conference Insolvence 2014-Hledání cesty k vyšším výnosům https://www.vse.cz/media/TZ_vedeckeho_tymu_Vyzkum_insolvence.pdf

[10] RICHTER, T. Insolvenční právo. 1.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 69. ISBN 978-80-7357-329-4.

[11] RICHTER, T. Insolvenční právo. 1.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 69. ISBN 978-80-7357-329-4.

[12] Jedná se například o přednostní (věřitele z pohledávek za majetkovou podstatou a jím na rověň postavených) a zajištěné věřitele

[13] RICHTER, T. Insolvenční právo. 1.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 143. ISBN 978-80-7357-329-4.

[14] Blíže § 148 InsZ

[15] HÁSOVÁ et. col.: Insolvenční zákon. Komentář. 2.vydání. Praha: C. H. Beck, 2014.  s. 1088. ISBN 978-80-7400-555-8.

[16] HÁSOVÁ et. col.: Insolvenční zákon. Komentář. 2.vydání. Praha: C. H. Beck, 2014.  s. 193-198. ISBN 978-80-7400-555-8.

[17] RICHTER, T. Insolvenční právo. 1.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 18. ISBN 978-80-7357-329-4.

[18] Jedná se například o přednostní (věřitele z pohledávek za majetkovou podstatou a jím na rověň postavených) a zajištěné věřitele

[19] RICHTER, T. Insolvenční právo. 1.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 143. ISBN 978-80-7357-329-4.

[20] RICHTER, T. Insolvenční právo. 1.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008. s. 119. ISBN 978-80-7357-329-4.

 
 
 
 
 
 
JUDr. Lukáš Zrůst, BA (Hons), LL.M., MBAinsolvenční správce, společník KONREO, v.o.s.