Selhání finanční instituce (banky)
09. března 2018
Článek byl publikován v Konkursních novinách.
Selhání každé banky může zásadně ovlivnit stabilitu celého finančního systému, a to nejenom proto, že banky jakožto úvěrové instituce operují s velkým objemem finančních prostředků, ale také proto, že banky velmi často výrazně zasahují do dalších oblastí finančního trhu, zejména oblasti kapitálového trhu. Proto je více než žádoucí, aby regulace bankovního sektoru byla mnohem přísněji nastavená než např. regulace obchodníka s cennými papíry. Úpadek obchodníka s cennými papíry není pro fungování finančního systému tak obrovskou hrozbou jako úpadek banky.[1]
Problematika selhání finanční instituce začala být vážněji řešena po finanční krizi proběhnuvší v letech 2008-2009. V této souvislosti se došlo k závěru, že je nezbytně nutné řešit selhání finanční instituce s vyšší mírou ingerence veřejné moci. Důsledkem finanční krize na poli legislativy Evropské unie bylo přijetí dvou klíčových evropských předpisů, a to směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU ze dne 15. května 2014, kterou se stanoví rámec pro ozdravné postupy a řešení krize úvěrových institucí a investičních podniků (BRRD) a směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014, o systémech pojištění vkladů. V České republice byl pak v návaznosti na uvedené evropské předpisy přijat zákon č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu (ZOPRK). ZOPRK tak V České republice od 1. ledna 2016 vytvořil nový právní rámec pro zajištění stability finančního systému, když stanovil jednotné nástroje a pravomoci vnitrostátním orgánům při řešení hrozícího úpadku finančních institucí, a to s minimálním negativním dopadem na veřejné finance. Negativní dopady úpadku finanční instituce budou sanovány fondem pro řešení krize. Česká právní úprava v současné době stojí na dvoukolejném pojetí řešení úpadku finanční instituce, a to ve formě insolvenčního řízení a za pomocí opatření podle zákona o řešení krize.
Selhání finanční instituce najdeme ve vyhlášce č. 163/2014 Sb., vyhláška o výkonu činnosti bank, spořitelních a úvěrních družstev a obchodníků s cennými papíry, která ve svém ustanovení § 4 písm. a) odkazuje na článek 178 nařízení[2], jež stanoví domněnku, že k selhání finanční instituce dochází za naplnění alespoň jedné z níže uvedených situací:
-
instituce má za to, že dlužník pravděpodobně v plném rozsahu nesplatí[3] své úvěrové závazky vůči instituci, mateřskému podniku či některému z jejich dceřiných podniků, aniž by instituce přistoupila ke krokům, jako je realizace zajištění,
-
některý podstatný úvěrový závazek dlužníka vůči instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků je více než 90 dní po splatnosti. Příslušné orgány mohou nahradit lhůtu 90 dní lhůtou 180 dní u expozic zajištěných obytnými nebo obchodními nemovitostmi malých nebo středních podniků v kategorii retailových expozic, i u expozic vůči subjektům veřejného sektoru.
ČNB není povinna využít instrumentů podle ZOPRK, pokud lze předpokládat, že selhání banky nebude mít výrazně nepříznivý dopad na finanční systém.[4] To znamená, že úkolem České národní banky je nejprve vyhodnotit, zda selhavší banka je tzv. too big too fail a současně, zda lze její selhání vyřešit pomocí nástrojů, které poskytuje ZOPRK. Nutné podotknout, že ZOPRK vyplňuje mezeru, která vznikla vyloučením insolvenčního zákona z působnosti v případě finanční instituce s platnou licencí. V případě, kdy je vyloučena aplikace insolvenčního zákona, uplatní se nástroje podle ZOPRK k řešení selhavší instituce za předpokladu, pokud se jedná o systémově významnou banku, u níž je Českou národní bankou shledán veřejný zájem na jejím ozdravění. Důvod je prostý, přestože nástroje k řešení selhání finanční instituce podle ZOPRK předpokládají využití vlastních zdrojů, může se stát, že budou použity i zdroje veřejných prostředků.
ZOPRK ve svém ustanovení § 4 definuje selhání finanční instituce následovně:
„(1) Povinná osoba[5] selhává, jestliže
a) splňuje podmínky pro odnětí povolení k činnosti, a to zejména tím, že jí vznikla ztráta, která způsobila nebo může způsobit podstatný pokles výše jejího kapitálu,
b) výše jejích závazků převyšuje hodnotu jejího majetku,
c) není schopna splnit své splatné dluhy, nebo
d) je ve stavu, kdy vyžaduje poskytnutí veřejné podpory s výjimkou případu, kdy by tato podpora byla poskytnuta v souladu s právními předpisy a právními akty Evropské unie pro oblast veřejné podpory, preventivně, dočasně a za účelem odvrácení závažného narušení hospodářství státu a ochrany finanční stability, instituci, která nesplňuje podmínky podle písmen a) až c), v míře přiměřené svému účelu, za podmínky, že instituce nehodlá použít tuto podporu na uhrazení skutečných nebo hrozících ztrát, a podpora má jednu z těchto podob
1. státní záruka jako zajištění finanční pomoci České národní banky k odstranění dočasného nedostatku likvidity,
2. státní záruka za nové dluhy instituce, nebo
3. navýšení kapitálu za podmínek nezvýhodňujících instituci, pokud v okamžiku poskytnutí finanční pomoci není splněna podmínka podle písmen a) až c) ani podmínky pro provedení odpisu a konverze kapitálových nástrojů podle § 60 nebo 61; podpora nesmí přesáhnout výši postačující pro pokrytí nedostatku kapitálu zjištěného při zátěžových testech, hodnocení kvality aktiv nebo obdobným způsobem.
(2) Povinná osoba selhává také tehdy, lze-li důvodně předpokládat, že dojde ke splnění alespoň jedné z podmínek podle odstavce 1 písm. a) až c).“
V souvislosti s uvedenou definicí selhání podle ZOPRK je nutné zdůraznit, že uvedené nelze zaměňovat s úpadkem finanční instituce podle insolvenčního zákona, neboť termín selhání podle ZOPRK ve svém významu je mnohem širší. Selhání podle ZOPRK nevyžaduje mnohost věřitelů, ani nestanovuje žádné domněnky stran platební neschopnosti. Rozhodnutí o tom, že finanční instituce je ve stavu selhání je plně v gesci České národní banky.
[1] MAYER, C. The Regulation of Financial Services: Lessons for the UK for 1992, in DERMINE, J., ed European Banking in the 1990s, Oxford: 1993. s 41-61.
[2] Nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012.
[3] situace, které naznačují pravděpodobnost nesplácení, zahrnují tyto případy: a) instituce přestane úvěrový závazek úročit; b) instituce uznává specifickou úpravu úvěru, která vyplývá z významného zhoršení úvěrové kvality zaznamenaného až po převzetí expozice institucí; c) instituce prodává úvěrový závazek s podstatnou ekonomickou ztrátou spojenou s úvěrem; d) instituce souhlasí s nucenou restrukturalizací úvěrového závazku, která pravděpodobně povede ke snížení finančního závazku způsobenému podstatným prominutím nebo odkladem splátek jistiny, úroků nebo (případně) poplatků. V případě akciových expozic hodnocených metodou PD/LGD to zahrnuje nucenou restrukturalizaci samotných těchto akcií; e) instituce podala návrh na vyhlášení úpadku dlužníka nebo podobný požadavek týkající se úvěrového závazku dlužníka vůči instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků; f) dlužník požádal o vyhlášení úpadku nebo bylo vydáno rozhodnutí o jeho úpadku nebo podobné ochraně, aby se tím vyhnul splacení úvěrového závazku vůči instituci, jejímu mateřskému podniku či některému z jejích dceřiných podniků, anebo ho odložil.
[4] Nucená správa bank po implementaci BRRD směrnice. [online]. [cit. 19. 11. 2017]. Dostupné z: http://tablet.epravo.cz/5-2016/tema-vydani-nucena-sprava-bank-po-implementaci-smernice-brrd/.
[5] Povinnou osobou podle ZOPRK je osoba se sídlem na území České republiky, která je a) institucí, b) finanční institucí, c) finanční holdingovou osobou, smíšenou finanční holdingovou osobou a smíšenou holdingovou osobou.