Článek publikován na: http://www.insolvencnizona.cz/clanky/nazor-odbornika/judr-lukas-zrust-ba-hons-llm-mba-reseni-krize-na-financnim-trhu/
V návaznosti na integraci dohledu nad bankovním sektorem a harmonizaci postupů při řešení krize selhání finanční instituce na půdě Evropské unie byl v České republice přijat zákon č. 374/2015 Sb. o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu („ZOPRK“) s účinností od 1. 1. 2016.[1]
1. Řešení krize na finančním trhu
Předmětem právní úpravy ZOPRK je stanovit komplexní právní rámec úpravy prevence, včasného zásahu a samotného řešení selhání vymezených povinných osob. Působnost zákona dopadá především na banky, obchodníky s cennými papíry s počátečním kapitálem vyšším než 730 000 EUR a spořitelní či úvěrní družstva.[2] Hlavním cílem nového právního rámce řešení krize je předejít užití veřejných prostředků a přenést následky selhání instituce na její majitele a v případě potřeby i její věřitele.
Nová právní úprava by měla přispět k unifikaci postupů při řešení krize. Ministerstvo financí ČR uvedlo, že předchozí právní úprava řešení krize institucí na území České republiky umožňovala pouze využití nástrojů a mechanismů podle sektorových právních předpisů, zejména pak prostřednictvím zákona o bankách, zákona o podnikání na kapitálovém trhu a insolvenčního zákona.[3] Předchozí právní úprava této oblasti byla tedy velice roztříštěná.
Ustanovení § 1 ZOPRK vymezuje věcnou působnost zákona následovně:
a) ozdravné plány a postupy,
b) plánování řešení krize,
c) postavení a pravomoci České národní banky,
d) postupy v případě selhání povinné osoby nebo skupinového selhání,
e) financování řešení krize a
f) přeshraniční spolupráci a postupy při ní uplatňované.
Orgánem příslušným k řešení krize bank, družstevních záložen a některých obchodníků s cennými papíry v České republice je podle ustanovení § 5 ZOPRK Česká národní banka. ZOPRK rozšiřuje s účinností od 1. ledna úkoly ČNB tak, že nově bude Česká národní banka přijímat komplexnější a efektivnější opatření týkající se ozdravných postupů a řešení krize ve vztahu k povinným osobám, a to jak na národní, tak i mezinárodní úrovni. Mezi hlavní kompetence ČNB jakožto orgánu pro řešení krize patří:
a) Tvorba plánů pro řešení krize,
b) Řešení krize instituce,
c) Stanovení příspěvku do mechanizmu pro financování řešení krize.
Podle ustanovení § 6 ZOPRK Česká národní banka je povinna zajistit provozně a organizačně nezávislý útvar vykonávající působnost orgánu příslušného k řešení krize, který bude zcela oddělen od ostatních činností České národní banky. Tímto útvarem je samostatný odbor restrukturalizace č. 190, v jehož čele stojí ředitel. Toto ustanovení ZOPRK má za cíl zajistit, že i) funkce řešení krize a funkce dohledu budou v rámci jednoho orgánu, který vykonává obě funkce, tj. jak funkci řešitele krize, tak dohledovou funkci, odděleny a ii) v rámci funkce řešení krize bude zajištěn rovný přístup ke všem nezbytným informacím, které jsou k dispozici v rámci funkce dohledu a naopak.
ČNB jako orgán pro řešení krizí postupuje při plnění svých úkolů v souladu s platnou legislativou a její činnost je interně upravena organizačním řádem. Výkon pravomoci České národní banky k řešení krize obecně nepodléhá omezením či schválením. Výjimkou je případ, kdy k řešení krize jsou využívány veřejné finance. Pokud tedy navrhované opatření k řešení krize vyžaduje použití prostředků z veřejných prostředků, poskytnutí státní záruky nebo využití překlenovací instituce nebo osoby pro správu aktiv, nebo pokud se vyžaduje čerpání financí z Fondu pro řešení krize nebo z Fondu pro pojištění vkladů v objemu přesahujícím 60 % dostupného objemu majetku v některém z fondů, pak Česká národní banka musí získat předchozí souhlas Ministerstva financí.
Řešení krize představuje restrukturalizaci instituce orgánem pro řešení krize tak, aby bylo zajištěno pokračování jejích zásadních činností, minimalizovaly se dopady selhání instituce na hospodářství a finanční systém a aby byla obnovena životaschopnost celé nebo části instituce v selhání, přičemž zbylá část instituce by byla řešena likvidací nebo insolvencí ve smyslu příslušných zákonů. [4]
Česká národní banka má ve vztahu k selhavší instituci nárok na náhradu nákladů, které řádně vynaložila v souvislosti s uplatněním opatření k řešení krize. Tato pohledávka ČNB, stejně jako pohledávka z titulu poskytnutého úvěru povinným osobám, má v případně úpadku finanční instituce v souladu s ustanovením § 374 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů, přednostní právo.
1.2. Nástroje řešení krize podle zákona o ozdravných postupech
ČNB jako orgán příslušný k řešení krize má podle ZOPRK široké spektrum pravomocí, které mají zaručit efektivní řešení selhání finanční instituce:
1) odpis a konverze kapitálových nástrojů, kterým se před nebo současně se zahájením řešením krize provádí snížení ztrát povinné osoby,
2) přechod činnosti na soukromého nabyvatele, který spočívá v přechodu nástrojů účasti na povinné osobě nebo jejího majetku či dluhů na nového nabyvatele;
3) přechod činnosti na překlenovací instituci, jejímž účelem je nabytím nástrojů účasti na povinné osobě nebo nabytím jejího majetku a dluhů zachovat poskytování hospodářsky nebo systémově významných činností dané osoby;
4) přechod činnosti na osobu pro správu aktiv, jejíž hlavní funkcí je nabytí a držení majetku a dluhů, které byly předmětem převodu, za účelem zajištění efektivního použití ostatních opatření k řešení krize a maximalizace jeho hodnoty v případě likvidace podle InsZ nebo jeho následného převodu na třetí osoby,
5) odpis nebo konverze odepisovatelných závazků, kterým lze za účelem krytí ztrát konvertovat pohledávky věřitelů na podíly (akcie) povinné osoby a taktéž snížit nebo úplně odepsat pohledávky věřitelů vůči povinné osobě;
6) správu pro řešení krize, kterou ČNB převezme řízení povinné osoby nebo tímto úkolem pověří zvláštního správce;
7) další pravomoci, kterými jsou např. odvolání statutárního orgánu a vrcholného vedení povinné osoby, pozastavení povinnosti plnění ze smlouvy, pozastavení výkonu práva na uplatnění finančního zajištění či zrušení nebo změna podmínek smlouvy, kde je jednou ze smluvních stran povinná osoba.
V případě selhání finanční instituce by vždy měla být primárně zvážena možnost jejího řešení formou likvidace případně insolvence, a to před použitím samotných nástrojů pro řešení krize. Pokud ČNB shledá, že finanční instituce je v selhání nebo její selhání bezprostředně hrozí a alternativní opatření soukromého sektoru nebo dohledu by v přiměřené lhůtě jejímu selhání nezabránila, standardní reakcí na takové selhání by měla být její likvidace podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebo zahájení insolvenčního řízení podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů. Opatření k řešení krize podle ZOPRK by Česká národní banka měla přijmout pouze pokud je to nezbytné ve veřejném zájmu. Řešení krize je podle ustanovení § 80 ZOPRK ve veřejném zájmu, je-li uplatnění opatření k řešení krize nezbytné a přiměřené k dosažení jednoho nebo více účelů řešení krize:
1) zajistit kontinuitu zásadních činností,
2) předcházet ohrožení nebo narušení finanční stability,
3) minimalizovat objem veřejné podpory a
4) chránit kryté vklady
a současně případná likvidace povinné osoby nebo řešení jejího úpadku v insolvenčním řízení by nevedly k dosažení uvedených účelů řešení krize v téže míře.
Pokud je řešení selhání instituce prostřednictvím nástrojů pro řešení krize ve veřejném zájmu, může ČNB, za účelem dosažení stanovených cílů řešení krize, použít jeden nebo kombinaci více stabilizačních nástrojů, kterými zajistí kontinuitu zásadních činností a zachování tržní hodnoty instituce či její části, přičemž při výběru vhodného opatření zohledňuje povahu a okolnosti konkrétního případu.[5] ČNB zároveň usiluje o minimalizaci újmy a nákladů spojených s uplatněním opatření k řešení krize a bere v úvahu dopad řešení krize na řádné fungování finančního trhu.[6]
1.3. Selhání na finančním trhu
Selhání každé banky může zásadně ovlivnit stabilitu celého finančního systému, a to nejenom proto, že banky jakožto úvěrové instituce operují s velkým objemem finančních prostředků, ale také proto, že banky velmi často výrazně zasahují do dalších oblastí finančního trhu, zejména oblasti kapitálového trhu. Proto i regulace bankovního sektoru je mnohem přísněji nastavená než např. regulace obchodníka s cennými papíry. Úpadek obchodníka s cennými papíry není pro fungování finančního systému tak obrovskou hrozbou jako úpadek banky.[7]
Česká právní úprava stojí na dvoukolejném pojetí řešení úpadku finanční instituce, a to ve formě insolvenčního řízení a za pomocí opatření podle zákona o řešení krize.
[1] ZOPRK implenentuje do českého právního řádu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012.
[2] Důvodová zpráva k zákonu č. č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu.
[3] Důvodová zpráva k zákonu č. č. 374/2015 Sb., o ozdravných postupech a řešení krize na finančním trhu.
[4] Česká národní banka. Řešení krize na finančním trhu. [online]. [cit. 21.8.2017]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/reseni_krize_FT/.
[5] Česká národní banka. Tvorba plánů pro řešení krize. [online] [cit. 9. 10. 2017]. Dostupné z https://www.cnb.cz/cs/reseni_krize_FT/reseni_krize_FT_tvorba_planu.html.
[6] ust. § 76 písm. b) ZOPRK.
[7] MAYER, C. The Regulation of Financial Services: Lessons for the UK for 1992, in DERMINE, J., ed European Banking in the 1990s, Oxford: 1993. s 41-61.